Nestačí jen zavést tlumočení, přepis nebo jiná přístupná opatření. Stejně důležité je srozumitelně informovat o tom, co je skutečně k dispozici. V článku vysvětlujeme, proč nestačí napsat „pro neslyšící“ a jak opatření označovat lépe.

Kvalitní tlumočení do českého znakového jazyka nezačíná příchodem tlumočníka na akci. Proč jsou důležité podklady, technické zajištění, komunikace s přednášejícími a co o tom říká nový výzkum?

V článku ukazujeme, jak jsme pro Krizový informační tým (KRIT) Ministerstva vnitra ČR vytvořili přístupnou verzi projektu 72 hodin pro neslyšící uživatele českého znakového jazyka. Článek nabízí transparentní vhled do metodiky práce Deaf Friendly® a ukazuje, že kvalitní zpřístupnění je možné i bez oficiálních metodik, pokud je založené na datech, odborných standardech a respektu k potřebám cílové skupiny.

Na jakoukoli veřejnou akci mohou chtít přijít i neslyšící uživatelé českého znakového jazyka. Aby se mohli zapojit, potřebují mít informace ve svém jazyce – tedy prostřednictvím tlumočníka. Kdo ale tlumočení zajistí a z jakých prostředků?

Tento článek shrnuje hlavní principy české technické normy ISO 17100:2015 Překladatelské služby - Požadavky na poskytování služby, která definuje požadavky na kvalifikaci překladatelů, revizní postupy a projektové řízení a její aplikaci na videopřeklady do českého znakového jazyka.

Ač by se mohlo zdát, že zajistit tlumočení je poměrně snadná věc – že zkrátka ve stanovený termín někdo přijde na určité místo – není to tak úplně pravda. Dokazuje to i existence normy ISO 188 41 Tlumočnické služby – Obecné požadavky a doporučení, ve které je popsán proces, jak se má tlumočení zajišťovat a co vše je potřeba zohlednit, aby byl výsledek tlumočení co nejlepší.

Úplně stejně jako je potřeba dobře promyslet strukturu webové stránky s českými texty, jejich obsah, ale i rozložení textu, doprovodnou grafiku atd., je potřeba promyslet, co z obsahu do českého znakové jazyka přeložit, jak videa uspořádat a kam je umístit, aby to bylo přehledné, aby to plnilo svůj účel.

Existují nějaké dokumenty, které by popisovali postup práce při zpřístupňování webových stránek pro neslyšící, kteří preferují přijímat informace v českém znakovém jazyce?

Zpřístupňování webových stránek spadá do oblasti tzv. digitální přístupnosti. Jejím smyslem je zajistit, aby všichni měli stejný přístup k informacím a službám. Podle jakých pravidel je naplňováno právo na informace pro neslyšící, kteří preferují přijímat informace v českém znakovém jazyce?

V České republice žije přibližně 500 000 lidí, kteří mají nějaké postižení sluchu. Někdy se o nich mluví jako o „neslyšících”, jindy o „sluchově postižených”. Jak je to správně?

Jaké jsou možnosti, pokud chceme udělat stream přístupný neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka? Kam postavit tlumočníka, jakou budete potřebovat techniku a na co dalšího nezapomenout?

V tomto článku od Mgr. Radky Novákové se dozvíte, že čeština není mateřským jazykem většiny českých neslyšících a že český znakový jazyk není závislý na češtině. A také zjistíte, že přestože si neslyšící mohou česky psané texty přečíst, neznamená to, že čtenému všichni dobře rozumí.