O projektu 72 hodin a proč nebylo cílem „přeložit všechno“

Written By Petr Kudlacek

Krizový informační tým (KRIT) Ministerstva vnitra ČR vytvořil společně s 68 organizacemi příručku 72 hodin, která pomáhá občanům připravit se na krizové situace, jako jsou povodně, extrémní počasí nebo výpadky elektřiny. Projekt vychází ze zkušeností z nedávných mimořádných událostí v Česku a inspiruje se také finským modelem, který klade důraz na různé skupiny obyvatel. Informace jsou proto dostupné také v českém znakovém jazyce.

Jak ale vzniká webové stránka, které je přestupná i neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka? A proč je to potřeba, když už existuje psaný text?

Sekce webové stránky 72 hodin s informacemi pro neslyšící uživatele českého znakového jazyka.

Proč nestačí psaný text

Ve většinové společnosti je málo znám fakt, že český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk, který je od češtiny zcela odlišný a na ní nezávislý. Neslyšící uživatelé ČZJ se český jazyk učí jako jazyk cizí.

To znamená:

  • jejich porozumění českým textům je velmi různorodé,

  • čtou v jazyce, který není jejich primární,

  • technická dostupnost informací neznamená automaticky jejich srozumitelnost.

Nejde tedy o to, že by neslyšící „neuměli číst“. Jde o to, že čtou v cizím jazyce, což je v krizové komunikaci velká bariéra. Je proto nezbytné, aby byly klíčové informace dostupné také v českém znakovém jazyce, tedy v jazyce, ve kterém tito občané skutečně komunikují. Uživatelé ČZJ mají právo na přístup k informacím podle řady právních dokumentů. Jedna věc je však právo, druhá konkrétní podoba jeho naplnění.

Právo na informace a jeho naplnění v praxi

Zatímco například pro osoby se zrakovým postižením existují dokumenty, které přesně určují např. kontrast 4,5 : 1 u textu či pravidla strukturování nadpisů, pravidla pro odečítače obrazovky, pro digitální prostředí přístupné uživatelům ČZJ neexistují žádné normy, metodiky ani oficiální měřitelné parametry, jak digitální prostředí přístupné uživatelům ČZJ tvořit. (Podrobněji popisujeme v článku Přístupnost webových stránek pro neslyšící z pohledu legislativy — Deaf Friendly).

Je tedy pro zadavatele webu obtížné určit, komu úpravu svěřit a podle čeho se řídit, aby řešení bylo funkční a kvalitní.

Profesionální postup v prostředí, kde neexistují oficiální metodiky a normy: odbornost, standardy a výzkum

Přestože oficiální metodika chybí, projekt 72 hodin ukazuje, že lze vytvořit promyšlené, kvalitní a funkční řešení, pokud práce staví na odbornosti a datových podkladech.

V Deaf Friendly® se této oblasti věnujeme více než 10 let. 

Nepracujeme s představou, že jde pouze o „překlad textů do videa“, ale o tvorbu funkčního uživatelského prostředí pro neslyšící.

Opíráme se o:

  • znalost českého znakového jazyka a komunity neslyšících,

  • translatologii a překladatelské standardy (např. ISO 17100),

  • principy webdesignu a designu služeb,

  • uživatelský výzkum a testování.

Postupujeme metodicky podle principů designového myšlení:

  1. Poznáváme: sběr dat, analýza potřeb, rozhovory, uživatelské testy.

  2. Vyvozujeme: hledáme způsoby řešení, formulujeme zadání.

  3. Navrhujeme: vytváříme konkrétní návrh sekce, struktury a způsobu předání informací.

  4. Testujeme: ověřujeme v praxi s uživateli ČZJ, upravujeme, ladíme.

To je zásadní rozdíl oproti praxi, ve které by videa „jen vznikala“ bez odborného rámce.

Dvě možnosti, jak zpřístupňovat weby uživatelům ČZJ

Na základě našich výzkumů a praxe rozlišujeme dva funkční modely, jak udělat webové stránky, které jsou určeny široké veřejnosti, přístupné i občanům, kteří v komunikaci preferují český znakový jazyk:

1) Bilingvní web (1:1 obsah v textu i ve videu ČZJ), kdy je celý obsah dostupný v obou jazycích: https://cefr-czj.npi.cz

2) Jazyková mutace – samostatná sekce v ČZJ, kdy má web separátní stránku s vybranými informacemi ve znakovém jazyce, podobně jako jazykové verze: https://www.czechtourism.cz/

Za nefunkční považujeme variantu, kdy jsou jednotlivá videa ve znakovém jazyce „rozsetá“ napříč různými stránkami webu.
Tento přístup působí na první pohled jednoduše, ale z uživatelského hlediska nefunguje. Neslyšící uživatel bez předvídatelné struktury a jasné navigace netuší, kde videa hledat, jak jsou rozdělená, zda něco nepřehlédl, ani jaký je jejich obsah. V praxi to vede k tomu, že jednotlivé informace nejsou dohledatelné, web je nepřehledný a uživatel se ztrácí.

Jak jsme postupovali u projektu 72 hodin

Před samotným návrhem způsobu zpřístupnění webu jsme provedli detailní analýzu. Prostudovali jsme pracovní verzi webu a se zástupci KRIT jsme podrobně probrali cíle, které má projekt 72 hodin splňovat. Současně jsme hledali inspiraci v zahraničí – zejména na webech obdobného typu a na vládních stránkách, které předkládají informace široké veřejnosti.

Opírali jsme se také o naše dlouholeté zkušenosti s přístupností pro uživatele českého znakového jazyka, o výsledky předchozího testování i o obecné principy webdesignu a designu služeb. Klíčovou roli v této fázi sehrál pan Martin Kopta, uznávaný UX specialista, který s námi jednotlivé úvahy konzultoval a pomáhal je validovat.

Teprve na základě této kombinace informací – analýzy, odbornosti a uživatelských dat – jsme začali vytvářet návrh konkrétní podoby webu i dalších kroků projektu.

Pro projekt 72 hodin jsme zvolili sekci v ČZJ, která zohledňuje:

  • různorodost cílové skupiny,

  • potřebu orientace v krizové situaci,

  • finanční a časový rámec zadavatele,

  • zásady přehledné informační architektury.

Na začátku jsme si položili tři klíčové otázky:

  • Jak sekci označit a kam odkaz umístit, aby ji uživatelé snadno našli?

  • Jaký zvolit layout stránky?

  • Co z obsahu vybrat a jak jej zpracovat? (Proč není přeloženo vše vysvětlujeme dále.)

Vycházeli jsme z vlastního výzkumu a testování (výsledky jsou uvedeny v odkazech pod článkem). Z nich vyplynulo, že:

  • nejlépe se osvědčil piktogram „znakujících rukou“ doplněný textem „český znakový jazyk“ (zkratka ČZJ se u uživatelů neosvědčila),

  • nejpřehlednější je jednoduché vertikální uspořádání videí s nadpisy,

  • textová shrnutí pod videem nejsou vhodná – uživatelé je chápou jako „překlad videa“, což vede k nepochopení,

  • užitečná je stopáž (časová osa), díky níž lze přejít přímo na konkrétní část videa.

Výsledná podoba webu 72 hodin

Naším úkolem nebylo převést celý web do ČZJ, ale vytvořit funkční a srozumitelnou verzi pro neslyšící uživatele. Výsledné řešené obsahuje stránku, kde se nachází jedno video v ČZJ o délce 16 minut a obsahuje:

  • úvod, který srozumitelně vysvětluje smysl webu a princip „72 hodin“,

  • přehled položek, které mají mít lidé připravené,

  • instrukci, jak mohou neslyšící v případě nejasností kontaktovat infolinku (včetně tlačítka na webu umožňujícího spojení přes online tlumočníka služby Tichá linka).

Pod videem je přehledná stopáž s tématy, která videa obsahuje pro snadnější orientaci. 

Naším cílem bylo, aby uživatelé rozuměli, proč web vznikl, jak jej používat a jak se mohou zapojit. 

Inspirace ze zahraničí

Pro srovnání jsme analyzovali např. švédskou verzi obdobného webu MSB.se, které také informace pro neslyšící uživatele znakového jazyka předkládá v sekci označené piktogramem “znakujících rukou”. 

Sekce ve švédském znakovém jazyce obsahuje velké množství videí – v součtu několik hodin – a pravděpodobně zahrnuje téměř celý obsah webu.
Takové řešení však vyžaduje značný časový i finanční rámec, který při realizaci české verze k dispozici nebyl.

Pokud bychom přeložili celý obsah, výsledkem by bylo přibližně sedm hodin videí v českém znakovém jazyce, což by výrazně překračovalo možnosti zadavatele.
A nejen finanční – bylo by také potřeba promyslet způsob, jak takové množství videí na webu přehledně a funkčně uspořádat.

Zároveň neexistují žádná data, která by potvrzovala, že právě tento přístup – tedy převést veškerý obsah – je jediný správný nebo funkční model.
Podobně přistupují i další státy: například Finsko uvádí, že do finského a finsko-švédského znakového jazyka přeložilo pouze „key points“ – klíčové informace, nikoli celý obsah webu.

Opíráme se i o zkušenosti z translatologické praxe mluvených jazyků, kde se v případě webů nehovoří o „překladu“, ale o lokalizaci – tedy o výběru a přizpůsobení obsahu konkrétním potřebám a očekáváním cílové skupiny, nikoli o doslovném převodu všech textů.

Co jsme dále udělali

Na úkol jsme se nedívali jen jako na tvorbu webu, ale jako na práci s tématem.
Proto kromě sekce webu s informacemi v českém znakovém jazyce proběhla také tisková konference tlumočená do ČZJ, jejíž záznam byl zveřejněn a následně zaslán organizacím neslyšících.

Součástí projektu byl také dopis (v češtině i v ČZJ), ve kterém Ministerstvo vnitra organizacím představilo vzniklý materiál a byli požádání, aby s ním dále pracovaly – například aby ve svých klubech či komunitních centrech uspořádaly diskusi na toto téma.

Nešlo o přenášení odpovědnosti státu na občanský sektor, ale o funkční zapojení.
Stát vytvořil garantovaný rámec, udělal maximum možného v daných podmínkách a jasně deklaroval, že myslí na všechny občany.
V případě neslyšících uživatelů českého znakového jazyka poskytl ve jejich jazyce základní a srozumitelné informace:

  • o čem projekt 72 hodin je,

  • co mohou lidé v krizových situacích dělat,

  • a jak mohou získat další pomoc (např. kontaktováním infolinky).

Texty jsou zpracovány v plain language a podpořeny grafikou pro snazší porozumění.
Zároveň stát otevřeně komunikuje, že jde o základní krok, a vyzývá k aktivitě i na dalších úrovních – tedy k tomu, aby organizace i jednotlivci s dostupnými materiály dál pracovali a využívali nabízenou podporu naplno.

Autoři: Kateřina Pešková a Petr Vysuček

Užitečné odkazy

Petr Kudlacek
Next

Přístup neslyšících uživatelů českého znakového jazyka k veřejným akcím