Přístup neslyšících uživatelů českého znakového jazyka k veřejným akcím
Aby se mohli neslyšící uživatelé českého znakového jazyka plnohodnotně zapojit do společenského života, řešit běžné záležitosti na úřadu, u lékaře, studovat nebo se dál vzdělávat na přednáškách a seminářích a dalších veřejných akcích, potřebují tlumočení do českého znakového jazyka (dále jen ČZJ). Zatímco slyšící lidé v těchto situacích tlumočníka nepotřebují, pro neslyšící uživatele ČZJ je přístup ke službě nebo akci bez tlumočníka či tlumočnice nemožný.
Komentovaná prohlídka výstavy v CAMPu tlumočená do českého znakového jazyka. Foto: Jan Malý – IPR Praha.
Tlumočení pro neslyšící: Oblast školství, soudnictví, návštěvy lékaře či úřadu
Pro individuální potřeby – například při jednání s lékařem, na úřadě nebo v bance – je tlumočení do českého znakového jazyka (ČZJ) zajišťováno prostřednictvím sociálních služeb a je pro uživatele zdarma (za předpokladu splnění jasně stanovených kritérií). Tato oblast je legislativně i prakticky poměrně dobře ošetřena. Stát poskytuje finanční prostředky skrze sociální služby, které tlumočení mezi češtinou a ČZJ zajišťují, a uživatelé tak mohou vyřizovat své záležitosti s plnohodnotnou možností komunikace.
Z pohledu například úředníků, lékařů nebo dalších osob, na které se neslyšící občané obracejí při řešení osobních záležitostí, to znamená, že pokud k nim přijde neslyšící klient, tlumočník obvykle dorazí spolu s ním – a oni tak většinou nemusí nic řešit. Je však dobré vědět, jaké sociální služby jsou v daném regionu dostupné – pro případ, že klient tlumočníka nemá (např. kvůli zdravotnímu stavu nebo krizové situaci – viz kontakt na konci článku).
Ošetřena je také oblast vzdělávání (speciální i běžné školy s podporou dotovaných center), stejně jako oblast kontaktu s policií nebo soudnictvím.
Akce a program pro veřejnost
Existují však situace, které do výše popsaného systému nezapadají – například veřejné akce. Možnosti zajištění přístupnosti pro neslyšící sice existují, ale chybí přehlednost a metodické ukotvení. Není jasně stanoveno, kdo má tlumočnické služby zajistit, z jakých prostředků mají být hrazeny a jakým způsobem lze o tyto prostředky žádat.
Na jakoukoliv veřejnou akci mohou chtít přijít neslyšící uživatelé českého znakového jazyka. Proč by nemohli? Jsou mezi nimi rodiče zajímající se o výchovu, senioři, kteří se chtějí vzdělávat a bavit, nebo profesně aktivní lidé hledající nové podněty. I oni chtějí být součástí veřejného života – jen k tomu potřebují, aby k nim někdo mluvil jejich jazykem.
Veřejné akce však nespadají pod oblast sociálních služeb, a neslyšící tedy nemohou jednoduše „objednat tlumočníka na přednášku“, jako to mohou při návštěvě lékaře. Právní rámec sice zaručuje právo neslyšících uživatelů českého znakového jazyka na informace a na zapojení do společenského dění – stát by na takové služby měl přispívat z veřejných rozpočtů. Komu ale konkrétně? A jak to prakticky zajistit? V tomto ohledu zásadně chybí metodika i jasné státní stanovisko.
Můžeme proto vycházet jen z toho, co se v praxi osvědčilo – z přístupů, které podle nás fungují a jsou udržitelné.
Veřejné peníze na tlumočnické služby – kdo o ně má žádat?
Veřejné peníze by mělo být možné využít na zajištění tlumočnických služeb a přístupných opatření. Otázkou však zůstává, kdo má o ně žádat: organizátor – ať už státní instituce, nezisková organizace či soukromý provozovatel – nebo organizace neslyšících, která by pak pro konkrétní akci tlumočení zajistila?
Nemyslíme si, že je špatně, když organizace neslyšících o peníze žádají a spolupracují s pořadateli. Jen si myslíme, že by to neměla být jediná cesta – a že i samotní organizátoři by měli přístupnost vnímat jako přirozenou součást svých aktivit.
Je to z dobrých důvodů: přístupné služby a opatření nemají být něčím navíc, ale běžnou součástí. Jen tak se rozšiřuje nabídka a přestává platit, že o přístupnosti rozhodují jednotlivci v konkrétní neziskové organizaci. Pro neslyšící je navíc přínosné, když přístupnost plánují přímo jednotlivé instituce a pořadatelé – jen tehdy totiž vzniká skutečná možnost volby. Dokud není akce sama o sobě pro uživatele ČZJ přístupná, nemohou se rozhodnout, zda ji chtějí navštívit.
Pořadatelé a instituce, se kterými spolupracujeme, se na to dívají takto:
„Zahrnuli jsme tlumočení do znakového jazyka do plánování našich akcí pro veřejnost. Počítáme s tím při sestavování rozpočtu – stejně jako zajišťujeme bezbariérový vstup do budovy nebo zázemí pro rodiče s dětmi.“
„Na festivalu Jeden svět je každý rok několik debat tlumočených do českého znakového jazyka – můžu se jich tedy stejně jako slyšící zúčastnit a dozvědět se o tématech, která by mi jinak zůstala vzdálená.“
„Stejně jako myslíme na rodiče s dětmi, návštěvníky, kteří nepijí kravské mléko, nebo na rodiče, kteří potřebují přebalit dítě, myslíme i na to, že někdo potřebuje znakový jazyk.“
Na jaře 2025 nabídlo Národní muzeum komentovanou prohlídku výstavy Čingischán v českém znakovém jazyce.
Foto: Deaf Friendly.
Co vás tedy čeká při zajišťování financí na služby a opatření pro neslyšící?
Stojí to určité úsilí a zajištění tlumočení do znakového jazyka nepřinese ostatním účastníkům ani vám přímý užitek. Neslyšících uživatelů ČZJ je v Česku zhruba 15 000. Nepřijde jich tedy stovka, možná ani deset, nebo třeba jen jeden. Ale i jeden člověk si zaslouží mít možnost být součástí, přestože své potřeby sdílí s menší skupinou.
Ale vy jako organizátor tím dáváte najevo, že vám na různorodých potřebách opravdu záleží.
Co bude potřeba udělat konkrétně?
Zhodnotit, zda jsou vaše služby nebo program přístupné i pro uživatele ČZJ.
Vymyslet plán, jak přístupnost zavést.
Zahrnout tuto oblast do svého plánování a rozpočtu.
Rádi vám s tím pomůžeme – máme 10 let zkušeností a spolupracovali jsme s více než 100 různorodými klienty: od velkých institucí, státních úřadů a akcí až po malé projekty.
Každá instituce i akce je jiná, ale základní princip zůstává: pokud nezačnete, neslyšící nikdy nepřijdou. Nejprve musí dostat možnost.
Naše společnost Deaf Friendly® nabízí konzultace, pomoc s plánováním a podporu při hledání funkčního modelu i konkrétní služby. Nemáme dotace ani granty, a naše služby jsou tedy zpoplatněny – věříme však, že veřejné peníze by měli dostávat přímo ti, kdo tvoří přístupné programy a budují otevřené instituce. Rádi vám pomůžeme s formulací potřeb a sestavením rozpočtu.
Úvodní konzultace je zdarma a důvěrnost sdílených informací je pro nás samozřejmost – ať už službu objednáváte, nebo se jen informujete o možnostech.
Autoři: Kateřina Pešková a Petr Vysuček
Zdroje, užitečné odkazy a doplňující informace:
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD)
Článek 21 Úmluvy ukládá státům povinnost zajistit osobám se zdravotním postižením přístup k informacím „v přístupných formátech a technologiích vhodných pro různé druhy postižení“. Zahrnuje to také uznání a podporu používání znakových jazyků ve všech oblastech života. (OSN, 2006)Usnesení Evropského parlamentu o znakových jazycích (2016)
Evropský parlament zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé osoby mají právo na stejný přístup k informacím a komunikaci jako ostatní občané.Listina základních práv a svobod
Článek 17 zaručuje svobodu projevu a právo na informace pro všechny, bez diskriminace.Memorandum o komunikačních potřebách osob se sluchovým postižením (ASNEP, 2020)
Dokument popisuje rozdílné komunikační potřeby jednotlivých skupin osob se sluchovým postižením a apeluje na nutnost jejich respektování v různých životních situacích. Zdůrazňuje, že tlumočení nebo přepis nejsou univerzálním řešením, ale že je třeba zohlednit individuální jazykové preference.Konference „Jak na přístupnost“, 18. 9. 2023
Na této konferenci zazněl v příspěvku věnovaném tlumočení důležitý postřeh, že některé situace – například kulturní akce, komunitní setkání nebo volnočasové aktivity – nejsou systémově ukotveny, pokud jde o financování nebo zajištění tlumočnických služeb. Přesto právě v těchto situacích je přístupnost klíčová pro zapojení neslyšících osob do veřejného života.Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob
Podle § 8 tohoto zákona mají neslyšící a hluchoslepé osoby právo na tlumočnické služby v jimi zvoleném komunikačním systému, například při návštěvě lékaře, jednání s úřady nebo při zajištění dalších nezbytných potřeb. Tlumočnické služby jsou také bezplatně poskytovány žákům středních škol a studentům vyšších odborných a vysokých škol.Přehled tlumočnických sociálních služeb pro individuální potřeby (např. návštěva lékaře, úřadu nebo řešení osobních záležitostí):
https://www.asnep.cz/tlumoceni/