Úmluva o právech osob se zdravotním postižením*

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (dále jen ”Úmluva”) je mezinárodní smlouvou, která nezavádí žádná nová specifická práva osobám se zdravotním postižením. Úmluva je založena na principu rovnoprávnosti, zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti.

Článek 9 požaduje, aby státy přijaly „vhodná opatření“ k zajištění dostupnosti fyzického prostředí, dopravy, informací a komunikace.

Článek 21 uvádí poskytování informací určené široké veřejnosti a uznává a podporuje využívání znakových jazyků.

*Úmluva byla Českou republikou podepsána dne 30. března 2007 a poté ratifikována dne 28. září 2009. Po svém vyhlášení dne 12. února 2010 se stala součástí právního řádu České republiky.

Listina základních práv a svobod*

Článek 17 Listiny základních práv a svobod zaručuje svobodu projevu a právo na informace.

*Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Usnesení Evropského parlamentu o znakových jazycích

Evropský parlament ve svém usnesení z roku 2016* zdůrazňuje důležitost neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých osob mít přístup ke stejným informacím a komunikaci stejně jako ostatní občané. K tomu dojde prostřednictvím tlumočení do znakového jazyka, titulkování, převodu řeči na text či jiných alternativních forem komunikace, včetně orálních tlumočníků. Nechybí důraz na přístupnost veřejných služeb a služeb státní správy (včetně jejich on-line obsahu) prostřednictvím živých zprostředkovatelů (tlumočníci) i online tlumočení.

Znakové jazyky a tlumočníci znakového jazyka mají podle usnesení dojít formálního uznání. Státy mají dle usnesení povinnost zajistit dostupné vzdělávání tlumočníků, včetně zajištění dostatečného počtu tlumočníků a uhrazení jejich služeb odpovídajícím způsobem. Usnesení dále navrhuje vznik registru tlumočníků znakových jazyků v každém státě, včetně systému kontroly kvality.

Usnesení uvádí, že nezajištění přístupnosti nelze obhajovat důvody nepřiměřenosti nebo nepřiměřeného břemene.

*Usnesení odkazuje na předchozí usnesení Evropského parlamentu, konkrétně na usnesení ze dne 17. června 1988 o znakových jazycích pro neslyšící, a usnesení ze dne 18. listopadu 1998 o znakových jazycích. Obsah je víceméně podobný.

Znění Usnesení Evropského parlamentu o znakových jazycích zde.

Bruselská deklarace

Dne 19. listopadu 2010 byla zástupci všech národních sdružení neslyšících z EU, Islandu, Norska a Švýcarska podepsána Bruselská deklarace, na základě které se vyzvala Evropská unie a její členské státy ke splnění několika cílů, zejména uznání národních znakových jazyků na stejné legislativní úrovni jako příslušné národní mluvené jazyky členských států, zajištění přístupu uživatelů znakových jazyků k veřejným službám, k výuce v jejich národním znakovém jazyce. Patří sem i aktivní podpora používání znakových jazyků a zajištění tlumočnických služeb ve znakovém jazyce.

Znění Bruselské deklarace (Brussels Declaration on Sign Languages in the European Union) zde.

Přístupnost webů a digitálních služeb

Přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací veřejného sektoru upravuje především zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102. Stanovuje požadavky na jejich technickou přístupnost.

Od 28. června 2025 je účinný také zákon č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, který zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882, tzv. European Accessibility Act (EAA).

Na tyto předpisy navazují konkrétní standardy a technické požadavky, podle kterých lze přístupnost webů a dalších digitálních řešení posuzovat.

Přístupnost informací pro neslyšící uživatele českého znakového jazyka však tyto zákony přímo neupravují. Neznamená to, že by neslyšící uživatelé českého znakového jazyka neměli právo na přístup k informacím a komunikaci – toto právo je zakotveno v jiných právních předpisech a dokumentech. Patří mezi ně například Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením nebo česká legislativa upravující komunikaci neslyšících. Stát se tuto oblast snaží konkrétněji rozvíjet také prostřednictvím Národních plánů podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, které obsahují konkrétní opatření zaměřená například na zpřístupňování informací v českém znakovém jazyce.

V praxi však stále chybí podrobnější a ucelený metodický rámec, který by institucím pomáhal určit, jak tuto přístupnost kvalitně naplňovat. Zatímco pro technickou přístupnost webů existují konkrétní standardy a postupy, u zpřístupňování informací a služeb neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka obdobně propracované vodítko chybí.

Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob*

Zákon o komunikačních systémech v ustanovení § 7 uvádí, že neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo na používání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, vzdělávání s využitím komunikačních systémů a výuku komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.

Ustanovení § 8 garantuje právo neslyšících a hluchoslepých osob na tlumočnické služby zajišťující tlumočení v jimi zvoleném komunikačním systému při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb. Neslyšícím a hluchoslepým žákům středních škol, studentům vysokých odborných škol a vysokých škol jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně.

*Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů.

Správní řád*

Ustanovení § 16 odst. 5 správního řádu uvádí, že neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka ustanoví správní orgán tlumočníka českého znakového jazyka podle zvláštního zákona (zákon o komunikačních systémech).

*Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání*

Zákon upravuje podmínky při poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání včetně přístupnosti pořadů pro osoby se sluchovým postižením (ustanovení § 6 odst. 4 zákona).

*Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání*

Jedná se o zákon, který upravuje výkon státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Patří sem i opatřování pořadů titulky, tlumočení nebo výroba pořadů v českém znakovém jazyce pro osoby se sluchovým postižením (ustanovení § 32 odst. 2 zákona).

*Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o audiovizi*

Tento zákon mimo jiné upravuje povinnosti při výrobě a zpřístupňování kinematografických a jiných audiovizuálních děl - patří sem i opatřování českých audiovizuálních děl titulky pro osoby se sluchovým postižením (ustanovení § 3 zákona).

*Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), ve znění pozdějších předpisů.

Antidiskriminační zákon*

Antidiskriminační zákon ve svém ustanovení § 2 odst. 3 uvádí, že: “přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu (...) zdravotního postižení (...).” 

Ustanovení § 3 odst. 1 pak uvádí, že za nepřímou diskriminaci se považuje “takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.”

*Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Pro Deaf Friendly® zpracovala v roce 2021 Jana Havlová. Texty průběžně doplňujeme a aktualizujeme.